Jak se Vám líbí tyto stránky?
Super!  (141/61%)
 
Průměr  (52/23%)
 
Rozhodně je na čem zapracovat  (37/16%)
 

Informace o hře  


Aggressors: Ancient Rome je historická 4X tahová strategie zaměřená na období starověkého Říma. Její vývoj začal již na konci roku 2008 jako volnočasová aktivita hlavního vývojáře, který se rozhodl vytvořit tahovou strategii založenou na jeho vlastní deskové hře. Kromě původních pravidel deskové hry se hra Aggressors částečně inspirovala také hrami jako je Civilization 4, Colonization a Rome Total war a částečně i staršími bestsellery jako byl Panzer General nebo Centurion. Od začátku vývoje byla hra navržena s podporou módů, různých typů počítačových hráčů a multiplayer podporou.

Během let se hlavní vývoj zaměřil především na mód Ancient Rome, který se pomalu blíží ke svému dokončení. Mód je zaměřený na starověk a při vývoji se náš tým soustředil nejen na vytvoření pravidel a stylu hry, který bude hráče bavit, ale zároveň nám šlo i o historickou přesnost, tj. o vytvoření co nejvěrnější podoby a stavu států v dobách antického světa. Nejde tedy jen o mapy, které jsme vytvářeli podle historických zdrojů, ale i o samotný způsob hry a rozhodování, která na hráče čekají. Důraz byl kladen na takové situace a aspekty řízení země, které museli v minulosti řešit i vládci starověkých kmenů a států.

Hra obsahuje mnoho principů známých z jiných strategických her jako je mikromanagement, vynálezecký strom, různé systémy státní správy, ale zároveň je zde i mnoho nových principů, které pomáhají věrněji navozovat dojem historické reality.

Velký důraz je kladen na taktickou stránku boje - místa bitev i nasazené jednotky je třeba s rozvahou plánovat. Každá jednotka má jiné bojové vlastnosti v různých terénech a jinou specializaci na určité druhy boje. Nemalou roli v konfliktech hraje i morálka armád, která může mít zásadní vliv nejen na výhru či prohru jednotlivých bitev, ale může hrát stěžejní roli i v úspěšnosti celých válečných výprav. Od morálky armády se částečně odvíjí i spokojenost obyvatel. Pokud jsou obyvatelé nespokojení, může docházet k nepokojům, povstáním a v krajních případech i občanským válkám. V bezpečí tak nejsou ani velká impéria, jejichž vládce nechá své obyvatele strádat. Spokojenost obyvatel je tedy závislá nejen na úspěšných vojenských taženích, ale i blahobytu, pocitu bezpečí a mnoha dalších faktorech.
Hráči ovšem nestačí udržovat spokojenost uvnitř své země. Musí obezřetně a předvídavě udržovat také zahraniční styky s ostatními hráči. Možnosti diplomacie jsou ve hře široké, počínaje klasickými vztahy válka-mír, přes různé typy aliancí a dohod (kterých je více než deset), až po možnosti propojení států na úrovni administrativní nebo i ekonomické a vojenské. Státy se tak mohou dohodnout na postupném propojování svých sil i zemí. Příkladem může být federace, což je svazek dvou a více států, ve kterém je administrativní centrum soustředěno do jednoho hlavního města a říši ovládá pouze jeden hráč. Ten ale musí dbát stejně dobře o všechny části nového soustátí, jinak hrozí vypovězení vzájemných smluv a rozpad federace.
Důležitým aspektem hry je práce se zdroji a to především se zlatem a jídlem. Hráč musí bezpodmínečně zajistit dostatek jídla pro své obyvatelstvo i armádu, jinak hrozí hladomor a postupná emigrace obyvatel za hranice říše. Při nedostatku zlata se zase mohou začít bouřit samotné jednotky.
Další důležitou povinností hráče je udržování vyváženého počtu obyvatel, kteří jsou jako pracovní síla nezbytní při budování státu a také jako zdroj nových rekrutů pro armádu. Verbováním nových jednotek se snižuje produktivní populace měst a ta se mohou postupně začít vylidňovat. Pokud tedy vede hráč dlouhou válku, která vyžaduje trénování stále nových jednotek, je problém se snižujícím se počtem aktivního obyvatelstva reálnou hrozbou, protože s klesající populací pak samozřejmě klesá i ekonomická síla státu. Na druhou stranu ale města s velkou populací mají mnohem větší spotřebu zdrojů a je tedy nutné počítat s navýšením produkce a to především jídla. Jednou z možností regulování počtu obyvatel je třeba podpora porodnosti, která ovšem není zadarmo.
Další možností jak mít stále dost mužů pro armádu, ale bez negativního vlivu na velikost měst a případně i spotřebu zdrojů, je obchod. Obchodovat se dá prakticky se vším včetně otroků a vědomostí. Obchodní trasy vznikají a mění se s ohledem na jejich bezpečnost či režijní náklady a samozřejmě v závislosti na politické situaci. Dle jejich bezpečnosti a délky trasy také dochází ke změnám režijních nákladů samotného obchodu.
Pro každého hráče existují ve hře tzv. "cíle". Cíle jsou historicky inspirované úkoly šité na míru každé zemi, jejichž splnění je spojeno se speciálními "odměnami". Díky těmto cílům jsou hráči motivováni vést svoji zemi podobným směrem jako jejich antické protějšky. Je ovšem čistě na vůli hráčů a jejich aktuální situaci, zda se chtějí těchto úkolů držet nebo si jít svou vlastní cestou historií.
Během hry má hráč k dispozici řadu nástrojů k ovlivňování vnitřní politiky, k řešení krizových situací a k udržování základních funkcí státu. Může např. provést armádní, pozemkové či náboženské reformy, uspořádat hry, uvalit na obyvatele speciální daně nebo nařídit konfiskaci majetku. Celá řada nástrojů, jako je propaganda, věštby, oběti bohům nebo decimování vlastních armádních jednotek, je pak zaměřena na posilování morálky armády, která hraje klíčovou roli ve fungování vojska.
Dalším důležitým prvkem hry je tzv. sféra vlivu. Hráči podle své vyspělosti, velikosti i postavení v mezinárodních vztazích získávají vliv, který následně mohou použít k iniciování nepokojů v blízkých přátelských i nepřátelských provinciích. Ne každé území tak musí být dobyto hrubou silou. Vlivné státy mohou podporovat působení rozvratných živlů na cizím území a postupně tak navyšovat šanci, že se ta či ona provincie nebo město rozhodne pro přidružení k jejich zemi. Na druhou stranu, každý stát musí být na pozoru, protože se sám může stát terčem takové podvratné činnosti, ať už ze strany svých nepřátel nebo spojenců.

Hráč si může hru zahrát za kterýkoli z 20ti států, počínaje velikány jako je Řím či Kartágo, přes řecké městské státy až po barbarské kmeny, které migrují do středomoří. Ve hře existuje několik možností jak hru vyhrát a hráč může případnou vítěznou strategii měnit i během hry.

Tohle je ale jen částečný výčet možností, které hra Aggressors: Ancient Rome nabízí. Postupně budeme odkrývat detailněji, jak jednotlivé koncepty fungují a vzájemně se prolínají.
Přestože se zdá, že je hra extrémně komplexní, většina těchto herních principů je skryta pod "pokličkou" a pokud si hráč zvolí jednodušší obtížnost, nemusí se o většinu z nich příliš starat a může si pouze vychutnávat dobývání antického světa. Pokud si ale chce vyzkoušet, jak náročné by bylo řídit některou zemi starověku, může zvolit obtížnost vyšší, kde všechny zásadní funkce státu a důležitá rozhodnutí bude muset dělat on sám. Hra je tedy určena nejen pro skalní fanoušky strategických her, ale i pro ty, kteří si rádi otestují své vladařské schopnosti v reálném historickém kontextu.

Zůstaňte proto s námi, zaregistrujte se na těchto stránkách, případně na Facebooku a Twitteru, a buďte jedni z těch, kterým se možnosti této strategie odhalí ještě před jejím vydáním.